1. V Ami
ulici leží stín spuštěný z vE
esmírAmi
u,
spadaly do hlubin figurky z pE
apíru,
jednoho dnAmi
e tě omrzG
í F#(-)
všF
e, čím jsi dosud žE
il,
zbAmi
udou ti oči prDmi
o slzy Ami
a střepy z rozbitého zE
rcadla snů.
2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*: BrAmi
oukáš si pF
omalu tesklivou mAmi
elodii,
když bloumáš F
ulicí, cítíš se sAmi
ám,
vyčteš si z křG
išťáluF
tE
ěžkou mAmi
elancholii,
říkáš si: mF
ěsíci, jsi starý krE
ám!
3. Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zF
rcE
adla snAmi
ů.