R: [: Prý m[E]usíš mluvit t[G]iš[E]e, 
      ab[D]y tě bylo sl[E]yšet,
      prý m[E]usíš mluvit t[G]iš[E]e,
      [D]abys uslyš[E]el. :]

1. N[E]ěkdo musí být první, 
   někdo pr[D]ostě musí z[E]ačít,
   kdo ř[D]ekne: Lidi st[E]ačí, 
   teď už se n[D]eslyšíme n[E]avzájem.

2. A tak jsem začal šeptat
   a nenechal se zdeptat
   všemi co kolem chodili
   a na čelo si klepali.

R: 

3. Já mluvil čím dál tišej,
   a když jsem ztichnul docela,
   tak uslyšel jsem trávu,
   jak ke mně tiše mluvila.

4. S něčím tak strašně krásným
   jsem se musel lidem svěřit,
   proč nechtěli mi věřit,
   proč klepali si na čelo?

R:

5. Jen pan doktor v tichém domě
   má pochopení pro mně,
   ten se mě na nic neptá,
   jenom si se mnou šeptá.

6. O tom že v tichém hlase trávy
   slyšíme samé dobré zprávy,
   a myslete si co chcete,
   my dva jsme nejšťastnější na světě.

R: